Vážení rodiče, spolupracovníci, žáci a přátelé 5.ZŠ.
Dovolte mi, abych se s Vámi rozloučila. Uplynula dlouhá doba 20let. V roce 1992 v únoru jsem byla na této škole jmenována do funkce ředitelky školy, kterou jsem vykonávala až dodnes. Tehdy jsem dostala nápad vytvořit ve škole třídy s rozšířenou hudební výchovou obávala jsem se , jestli se realizuje. Ve spolupráci s Mgr. M. Moučkou a jeho ženou Mgr. Evou Moučkovou se nám plán podařil. Dnes fungují hudební třídy naprosto automaticky a v příštím roce oslavíme 20 lez těchto tříd a zároveň 20 let Pěveckého sboru Sluníčko. Podařil se ještě jeden husarský kousek – získat do pronájmu 2.ZUŠ, která též oslaví 20 let. Tato symbióza byla a je velmi prospěšná. Někdy nebylo lehké vše skloubit dohromady, ale povedlo se.
Později mne oslovil atletický oddíl AC TEPO s možností zřídit na naší škole od 6.třídy třídy se zaměřením na lehkou atletiku. I této záměr vyšel a je velkým přínosem. Myslím si, že při bilancování těchto 20 let mohu být spokojena.
Opouštím školu, která je na dobré úrovni, o čemž svědčí vzrůstající počet žáků v roce 1992 – 469 a nyní 561. Zázemí školy je také na dobré úrovni i v oce 2005 jsme získali státní dotaci na stavbu sportovní haly a v dalším roce také státní dotaci na plastová okna a fasádu. V roce 2007 jsme získali darem od UEFY vzorové víceúčelové hřiště. Vloni jsme vybudovali pergolu na učení v přírodě a letos jsme zrekonstruovali cvičnou kuchyňku. Jmenuji jen největší akce. Nesmím zapomenout na školní akademii a slavnostní vyřazování žáků 9. tříd a přijímání žáků 1. tříd. Do podvědomí veřejnosti jsme vstoupili jak svými akcemi (koncerty, akademie, soutěžemi, olympiádami, exkurzemi, školními plesy), tak velmi dobrými studijními výsledky.
Atmosféra ve škole je přátelská, kolektiv stabilní. Chci touto cestou poděkovat všem spolupracovníkům-pedagogům i provozním zaměstnancům za výbornou spolupráci a za jejich pomoc při vytváření dobrého jména školy, neboť jméno školy jsme si vybudovali všichni společně.
Zároveň děkuji všem rodičům a přátelům 5. ZŠ. Nesmím zapomenout na ty nejdůležitější a to jsou moji milí žáci. Moc mne těší, když se do školy vracejí i po letech a vzpomínají na nás rádi.
Není mi lehko, protože jsem měla svoji práci moc ráda a mám ráda lidi kolem sebe. Ve škole stejně zůstanu ještě učit na část úvazku, aby můj odchod byl pozvolný.
Své nástupkyni paní Mgr. Haně Vocelkové přeji dobré spolupracovníky, na které jsem měla já štěstí a samozřejmě mnoho žáků.
„Škola je věčná – jen lidé v ní se mění.“